Září 2016

Prokrastinace hlubokého kalibru

2. září 2016 v 1:39 | Baterka |  •Stuff I said•
Zdravím všechny*
*Ahoj Vědmi, mám Tě ráda c:


Vím, že už je to tu silně vymřelé, ale když jsem si dneska všimla maličké záložky "blog.cz" dřímající na mém prohlížeči, tak mě tak napadlo se sem jen tak podívat. Nebo abych to upřesnila, chtělo to víc, než jen pohled na záložku. Před pár dny jsem úplnou náhodou při surfování rozlehlými sítěmi internetu (ach, jaké to zázračné místo) narazila na osobní stránku kreslíře Justina Hubbella a dala se do pročítání jeho komiksů od samého začátku. Myslím, že jsem původně vyhledávala "Why do lesbians wear flannel", tedy "Proč nosí lesby kostkované košile". Zjištění, že tento stereotyp by mohl mít i hlubší historii týkající se ženských práv a feminismu mě trochu překvapil, ale to už odebíhám od tématu, které stejně ani pořádně nemám.

Každopádně jsem se do Justinových komiksů zabrala a po přečtení... Řekněme úctyhodného množství jeho práce jsem se rozhodla mu napsat svůj ohlas do komentáře...... Což jsem ještě neudělala, protože po objevení kolonky "Website URL" se mi připomnělo tohle prazvláštní místo a radši jsem ho šla zkontrolovat, abych se až tak neztrapnila před veřejností, která stejně neumí česky. A teď prokrastinuji od prokrastinace před balením se na zítřejší výlet, tím, že píšu tuhle slátaninu.

No a teď jsem si tak řekla, že bych to tu mohla konečně trošku předělat... Jestli teda budu mít za těch pár dní čas... A hlavně jestli se mi bude chtít. Nerada to říkám, skoro mě až bolí to říkat, ale můj život potřebuje řád. Od toho dne, co jsem se vrátila ze dvou týdnů strávených ve stanu na táboře do téhle temné pražské díry plné neřádu a neřádů, jsem si uvědomila, jak špatně na mě tohle místo působí. Myslela jsem si, že mi (díky bohu) zůstane táborový režim - vstávání ráno, spaní večer - jako normální člověk. No blbost. Od chvíle co jsem tady ulehla, veškeré zbytky motivace ke vstávání mi byly vysáty. Když kvůli něčemu dopoledne vstávat nemusím, spím min. další tři hodiny navíc. Má ložnice nemá žádná okna. Chybí mi tu to sluneční světlo, co by mi řeklo "Koukej žít, kreténe!!". Nebo aspoň mojí lidštější části. Je tu jen to jediné, protáčecí okno, olemované kaktusy, sukulenty a pěknými kamínky. Z toho okna je ucházející výhled na protáhlou střechu budovy, společně s poměrně hlučnou klimatizaci, bežící denně od osmi do osmi. Okno mívám otevřené jak často jen můžu, což neplatí v noci, protože noc s otevřeným oknem je z nějakého důvodu přemnožená komáry. Za jednu noc spánku tady s otevřeným oknem jsem měla mnohem víc štípanců, než za celý pobyt na táboře. No paráda. Opakuji, že okno je protáčecí, tudíž na něj nejde dát síťka. Pak je tu třeba nábytek... Řekněme směs různě poděděných krámů přinucených k soužití se všudypřítomnými chomáčky vlasů, pavouky a náhodným bordelem kdovíodkud, včetně mě. No a celkově mi tak došlo, že tohle asi není úplně to nejzdravější prostředí k prosperujícímu životu. Ale abych si pořád jen nestěžovala, tak chci dodat, že jsou tu moc hezké zdi a strop. Má to tu dle mého docela potenciál, tak se těším na předělávání. Jen se zbavit těch krámů a začít co nejdřív.

O tomhle všem nepíšu jen kvůli tomu, že se potřebuju vykecat o tom jak "strašně" se mi žije, ale hlavně chci říct, že mě překvapilo, jak moc mě moje prostředí ovlivňuje, aniž bych si toho pořádně všímala. Vždy jsem si myslela, že moje pocity a výkonost vychází jen ze mě, což asi není tak úplně pravda c: Tak já už končím, musím se sbalit a jít spát.


Nepřestávejte zpochybňovat!
Vaše Baterka
http://data.whicdn.com/images/63889112/large.gif


Přidej na Seznam